Olomoucká padesátka byl první ze seriálu závodů Kolo pro život na který jsem se vypravil. Velkou změnou proti minulým ročníkům je řazení závodníku na start podle umístění a vyjetých bodů a z toho systémem přiděleným startovním číslem do tzv. kójí. Do závodu bylo přihlášeno téměř stejný počet závodníků jako v loňském ročníku, téměř 900.

Trať závodu je již několik ročníků stejná, takže se žádné překvapení nekonalo, povrchu je tu od každého něco-makadam, kořeny, kameny, písek, tráva, asfalt. Byla polojasná obloha a teplota těsně nad 20°C, ideální počasí. Rozepisovat se o půběhu závodu nemá velký význam, divácky nejatraktivněší jsou dva brody, první je asi v polovině a druhý těsně před cílem. A tento se mě stal osudným, už jsem ho projížděl několikrát a pokaždé bez problémů, ale tentokrát to nevyšlo. Hnán diváky jsem si najel více na stranu, ale byla tam díra nebo co a jednou nohou jsem se šprajcnul mezi velké kameny a druhou mezi řidítka a bovden přední brzdy. Kdybych to tak chtěl, tak se mě to nepovede, ale jinak to byl pěkný závod. Po vykonané práci jsme si mohli vybrat ze tří druhů jídel, skoro jako v závodní jídelně. Je tak dále.

Vítězství vybojoval s téměř dvou minutovým náskokem Jan Hruška před Ivanem Rybaříkem a Martinem Zlámalíkem.