S Frantou Haitlem jsme odjížděli do Otrokovic s tím, že by jsme si mohli dobře zazávodit. Už při příjezdu do centra dění, když fronta na prezentaci byla větší než by se mohlo čekat, bylo něco divného. Buďto lidí lačnících po závodění bylo nad očekávání hodně a nebo to pořadatelé jaksi nezvládali. Druhá varianta byla správná. Podle tempa to vypadalo tak na hodinu stání ve frontě a hrozilo posunutí startu, což jsme i zaslechli , že tomu tak bude. Takže jsem se v klidu připravil a jel se rozjet. Když jsem se stavěl na start a vyvlíkal dres, začalo se plašit. Ani jsem se nestačil nachystat a odstartovalo se, o 4 minuty dříve.

Jelo se po hlavní cestě, před náma nejela ani motorka ani auto. Hrozilo to nějakým pádem, nejhorší bylo, když nám ve stoupání v nepřehledné levotočivé zatáčce vyjelo auto, navíc pěkně pršelo. Jenom zázrakem to nedopadlo hromadným pádem. Když jsme jeli 5, 10, 15 km po asfaltu, někdo zahlásil, že je to z 90 % tak. Jakože do terénu se najelo po 20 km. Vepředu byla asi desetičlená skupinka, ve druhé nás jelo asi taky tak. Jelo se mě perfektně do té doby než jsem na rovné cestě na asfaltu chytil defekt. Záhadným způsobem jsem trefil 2 cm střep. V té době jsem se pohyboval mezi 15 a 20 místem. Do cíle chybělo asi 12 km. Než jsem defekt opravil, ztratil jsem několik míst. A aby toho nebylo málo, o 5 km dál jsem ještě zakufroval. Myslel jsem, že bych mohl být tak kolem třicítky. Když jsem se díval na výsledky, nechápal jsem.

Trať měla být hlavně v terénu. Pořadatelé údajně museli kvůli ochranářům změnit trať. Ale udělat z bikového závodu silniční to bylo trochu moc. Určitě to vědeli dost dlouho dopředu, aby na web dali informace o změně trasy. Navíc co se organizace a značení tratě týká, mají pořadatelé hodně co zlepšovat. Z celkového pohledu to byl letošní nejhorší závod.