Jižní Morava toť kraj vína zaslíbený. Do tohoto hezkého koutu země, konkrétně do obce Šatov jsem se s týmovými kolegy Víťou, Viktorem a Michalem vydal. Spolu s námi rozhodnuty zazávodit si vydaly dvě děvčata Jana a Renata.

Po čtvrteční bouřce doprovázené vytrvalým deštěm a pátečním děšti, které na jihu řádilo byly na místě obavy aby se neopakovala situace z loňska, kdy se prvních 10 km spíše běhalo než jelo. Po loňském rozhovoru s organizátorem panem Janem Valou, který slíbil, pokud se bude takovéto počasí opakovat změnu trasy tak aby se dala jet. Změna se nakonec udála, ale to jsme v tuto chvíli ještě nevěděli.

Při příjezdu do Šatova nic nenasvědčovalo tomu co hlásala média, že řeka Dyje na Znojemsku zaplavuje okolí. Místo konání závodu se pravda nachází asi 7 km od Znojma. Bylo zamračeno a trochu krápalo, tropy panující v týdnu vystřídala teplota okolo 20°C, na závod vyhovující.

Na startovní čáru se postavilo něco málo přes 1000 jezdců, mezi nimi několik známých tváří: pravidelný účastník Pavel Boudný, Radim Kořínek, Ján Svorada, Zdeněk Mlynář, Ivan Rybařík. 100 m po startu jsem uslyšel hada, naštěstí se nevrhnul na mě, ale na vedle mě jedoucího závodníka. Tomu se říká smůla. Avizovaná změna byla v tom, že prvních 15 km se jelo jenom po asfaltu a až pak byl první kontakt s terénem. Jede se prakticky mezi vinicema, trať závodu zamíří i do Rakouska. Zabezpečení trati bylo jak na české tak i na rakouské straně bezchybné. Závod se pro mně vyvíjel docela dobře, když jsem se držel ve vedoucí skupině, která čítala asi 30 hlav. Asi na osmém kilometru mi trochu cukli. Vytvořila se šestičlenná skupinka, která se držela až do nájezdu do terénu. Zpestřením byl přeběh přes koleje i když nečekaný. Pomalu jsem začínal dojíždět borce, kteří nestačili tempu vedoucí skupiny. Postupně jsem se z 32 místa prokousal na 22. Dva kilometry před cílem jsem jel v čele tříčlenné skupinky. Jelo se po panelech zalitých vodou, zvolil jsem stopu vedle, která vypadala líp. Když jsem se vrátil do původní oba byli přede mnou a malinko mně poodjeli. Už jsem je nestačil sjet i když 100 m před cílem jsem šel do spurtu. Jedna jediná vteřina mě dělila od bronzového stupínku. Za chyby se platí. Smůlu měl i Pavel Boudný, když se mu těsně před cílem podle jeho vlastních slov "vyháklo zadní kolo z rámu". Po absolvovaných padesáti kilometrech dost podivné.

Dojezd do cíle byl vyrovnaný, jako první proťal cílovou pásku Zdeněk Mlynář (MaxCursor) v čase 1:32:41.5, druhý Radim Kořínek (Maxidek Cannondale) - 1:32:42.7 a třetí Jan Jobánek (Grisoft XCR) - 1:32:43.2