Dal jsem si za cíl pokusit se o nejlepší výsledek a vystoupit na nejvyšší stupínek.

Při cestě do dějiště konání závodu mě zatrnulo, začalo mně bolet břicho a bylo na zvracení. Naštěstí se to po hodině stabilizovalo a mohl jsem vyrazit na start. Odstartováno bylo ve 12:00 hodin, tak jako pokaždé. Bylo pěkné horko a neskutečně se prášilo, i vidlice toho měla dost. Prostor kolem cíle kropili hasiči vodou. Ještě pár hodin od startu mě žaludeční problémy trápily, ale časem ustoupily. Bojoval jsem spolu s Radimem Harabišem a Jirkou Borákem. Po čtyřech hodinách Jirka začal trochu ztrácet, problémy měl i Patrik Bártík, který ve sjezdu lehnul a musel se nechat ošetřit. Při první zastávce společně a Harym po devíti hodinach jízdy, kdy bylo třeba dát světlo, něco sníst a obléct se, přihlásil se zase žaludek a musel jsem na záchod. Mezitím se Hary vydal opět na trať, oproti původní domluvě. Od té doby jsem jezdil prakticky sám. Noc byla teplá, takže se jelo dobře. Druhý den dopoledne jsem měl na druhého 3 kola náskok. Byl to můj týmový kolega a kamarád Laďa Křenek. Ale mezi ním a Laďou Blinkou se rozhořel boj o druhé místo. Snažil jsem se Laďu K. povzbudit jak je to šlo, říkal že už toho má dost. Dvě kola před cílem jsme se sjeli, ve dvou to bylo lepší, ale co čert nechtěl, chytil jsem defekt a tak Laďa pokračoval sám. Nakonec se to ale podařilo.

Po projetí cílem jsem byl strašně šťastný, že se to povedlo a že už to mám za sebou. Musím poděkovat všem, kteří se podíleli na tomto úspěchu, za profesionální servis a podporu.

Dovolím si tvrdit že tato akce byla zatím mým vrcholem (a asi zůstane nepřekonaným) a největší co se týká zapezpečení, počtu účastníků i výsledků.